Slovenská strela: Ikona železniční historie

Trpký osud Slovenské strely

Slovenská strela, vyrobená ve dvou exemplářích, představuje technický zázrak své doby. Do dnešního dne se dochoval pouze jeden exemplář, označený jako "dvojka". Jeho "sestra" byla zničena požárem v 60. letech minulého století, kdy stála na odstavné koleji a čekala na opravu. Příčiny požáru nejsou zcela jasné, ale spekuluje se o jiskře z projíždějící parní lokomotivy nebo o neopatrném chování lidí bez domova.

Renovace Slovenské strely byla nákladným a komplexním projektem, který odhalil její historickou a technickou hodnotu. Celkové náklady na renovaci dosáhly přibližně 120 milionů korun. Společnost Tatra Trucks přispěla na renovaci částkou 40 milionů korun, zbytek byl financován z dotací Evropské unie. Kromě samotné renovace lokomotivy byla pro Slovenskou strelu postavena speciální skleníková budova, která slouží jako její vitrína a zároveň tento historický skvost chrání před vnějšími vlivy. Tato moderní a esteticky přitažlivá budova byla oceněna jako Stavba Moravskoslezského kraje roku 2021 a jejími autory jsou architekti Zahradníček a Škutin. Tento projekt nejenže obnovil Slovenskou strelu do její dřívější slavné podoby, ale také zajistil, že bude pro budoucí generace správně uchována a prezentována.

Design

Celý design vlaku byl dokonale aerodynamický, čímž se zvyšovala efektivita provozu a v té době to byl i jeden z charakteristických znaků Tatry. Vlak byl vybaven dvěma identickými kabinami strojvedoucího na obou koncích. Tato konstrukce umožňovala efektivní a bezpečnou manipulaci s vlakem bez nutnosti jeho otáčení. Symetrie vlaku byla podtržena i specifickým označením – na jedné straně kabiny bylo označení "P" pro předek (Predok) a na druhé straně "Z" pro zadek (Zadok). Toto označení bylo zásadní, protože na první pohled nebylo zřejmé, který konec vlaku je přední a který zadní. Tato praxe byla zavedena kvůli jeho symetrickému designu, který na obou koncích poskytoval stejné funkce a vzhled, včetně stanoviště řidiče.

Unikátní palivový systém

Slovenská strela byla průkopníkem v oblasti kombinovaného pohonu. Jezdila na směs lihu a benzínu, tedy na lihobenzín, a byla vybavena elektromotorem. Tento systém umožňoval rozjezd na elektřinu. To funguje tak, že od spalovacího motoru se roztočí stator, zatím co rotor stojí a tím vyrábí proud pro elektromotor. Postupně se ale otáčky statoru a rotoru skoro srovnají, takže už nevyrábí téměř žádný proud. Elektromotor přestává vlak pohánět, sepne se spojka a kola jsou poháněna už jen spalovacím motorem na lihobenzín.

Slovenská strela dokonce držela meziválečný rychlostní rekord, když na jedné ze zkoušek dosáhla rychlosti 148 km/h.

Během druhé světové války byl provoz Slovenské strely omezen kvůli nedostatku paliva a prioritě vojenských transportů. Spotřeba tohoto vlaku byla pozoruhodná – na sto kilometrů spotřebovala sto litrů paliva.

Luxus na kolejích

Vlak měl kapacitu 72 pasažérů, z čehož bylo 40 míst určeno pro kuřáky (fajčiari). Interiér Slovenské strely byl navržen s důrazem na komfort a funkčnost, což se odráží i v jejím vybavení. Toaleta, označená značkou "00", byla příkladem inovativního přístupu k designu. Byly na ni použity lehké materiály, jako je umělá hmota místo tradiční keramiky, a vyleštěný hliník namísto skleněného zrcadla, což mělo přispět k celkovému snížení hmotnosti vlaku. Kromě toho byl interiér vybaven systémem klimatizace (přísun vzduchu), který zajišťoval pohodlí cestujících během jízdy.

Prostor pro cestující byl navíc vybaven skládacími stolky, které přinášel stevard nad hlavami ostatních cestujících, když si objednali jídlo. Nebylo to tedy jako dnes, kdy se vyklopí malý stolek. Stolek ve strele byl rozměrnější a všechny stolky měly ve vlaku speciální úložný prostor.

Vlak také disponoval malou kuchyňkou, kde kuchař na jednoplotýnkovém vařiči připravoval pokrmy, a prostorem pro stevarda, který se staral o přijímání objednávek a obsluhu nápojů.

Zajímavostí je, že druhá neobsazená kabina řidiče byla využívána de facto jako úložný prostor pro rozměrná zavazadla. Tento prostor byl uzavřen mříží a průvodčí zde vydával lístky na zavazadla podobně, jako to dělá šatnářka v divadle. Tento inovativní přístup k využití prostoru řešil otázku úložného místa právě pro rozměrnější zavazadla.

Gastronomický zážitek na palubě

Byl skutečně výjimečný. Snídaně, i když poměrně jednoduchá, zahrnovala teplý a studený nápoj, nářez, džem a pečivo. Večeře však byla mnohem bohatší, nabízející šest chodů včetně ovoce.

Kromě gastronomických pochoutek byla na palubě k dispozici i široká nabídka kuřiva. Cestující si mohli vybrat z havanských doutníků, egyptských cigaret a viržínky.