Vrakoviště poslední záchrany: Tatra - Škoda - Mercedes
V Praze na jedné ze zdánlivě zapomenutých zahrad jsou uchovány automobilové klenoty minulého století. Zde potkávám majitele Mária. Na první pohled je to obyčejný chlapík v montérkách s jednou rukou v kapse. Dáváme se do řeči a dovolí mi nafotit si jeho plechové království, které se skládá převážně z vraků Tater 613. Potkávám i Tatru 603, Škodovku rapida, Barkase, vytuněnou stovku, Mercedesy a řadu aut, které ani neznám, ale na první pohled vypadají hodné "východně".
Mário mi vypráví jak k vozům přišel a proč je zde má. Většina z nich byla určena do hutí a na poslední chvíli je koupil, většinou za cenu šrotu. Získal, ale i lepší kousky. Ukazuje mi své již zrenovované veterány a já se nestačím divit co všechno tento sběratel dal dohromady. Po chvíli si všímám, že pravou ruku z kapsy vůbec nevyndavá a všechna vrata otevírá pouze levačkou i když je to dost komplikované. Po chvíli mi došlo, že v pravé kapse je jen rukáv. Mário nejen, že sbírá vraky, ale i je renovuje a dál prodává. A to vše jen s jednou rukou.
Projekt Vrakoviště poslední záchrany
U Mária jsem nebyl fotit vraky náhodou. Chtěl jsem vědět jaký mají potenciál a co jako z toho dokážu využít pro mou grafickou tvorbu. Jako grafik v komerční grafice jsem měl vždy určitou formu volnosti, ale vždy jsem byl limitován požadavky klienta. A pokud jste grafikem tělem i duší, musíte se občas na něčem vyřádit. Bez pravidel. Bez dozoru. Bez požadavků. Bez očekávání. Jednoduše pustit uzdu vlastní fantazie a tvořit, dokud nejste s výsledkem spokojeni. A to jsem přesně udělal.
Myšlenka této grafiky vychází právě z podstaty Mariova vrakoviště. Vraky zde čekají na svojí záchranu, některým se to povede a jiným ne. V noci ožívají a povídají si spolu.
Otevřela se mi také jedna otázka, na kterou neumím odpovědět. Je obraz smutný, nebo veselý? Co myslíte? Podívejte se na video a zjistíte více nejen o automobilech, které na něm jsou, ale i o celém postupu tvorby.
